Lodní doprava
V roce 1903 se objevily první loďky na Čepelském rybníku u centra Doks. V červnu 1920 byl na Velký rybník (nyní Máchovo jezero) spuštěn nově koupený parníček Greif, který s hodinovým intervalem pendloval mezi Doksy a Starými Splavy. Akciový podnik pro rekreační využívání rybniku byl rozdělen na dva provozy, pobřežní zařízení a plavební podnik, v němž měl Valdštejnův velkostatek poloviční podíl. Roku 1924 přibyla motorová loď Maria. Kolem roku 1930 byl parníček Greif nahrazen motorovou lodí Tista. Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva byly tyto lodě německé výroby Maria a Tista přejmenovány na Jarmila a Hynek. Roku 1959 přibyla česká loď Máj a roku 1966 maďarská loď Racek.
Od 8.května se každý víkend (za příznivého počasí) můžete těšit na plavby po Máchově jezeře. Vyplouvá se každou sobotu a neděli jako hromadná doprava mezi zastávkami Doksy a Staré Splavy.
Časy vyplutí:
Doksy – Staré Splavy – 13:00 hodin
Staré Splavy – Doksy – 13:20 hodin
Doksy – Staré Splavy – 14:30 hodin
Staré Splavy – Doksy – 14:50 hodin
Cena: jednosměrné jízdné 70 Kč/dospělá osoba, 35 Kč/ dítě 4-15 let, děti do 4 let zdarma
Platba: pouze v hotovosti při nástupu na loď u pana kapitána
Podél celého jezera lze plout na palubě jedné ze čtyř lodí. Za půl hodiny uvidíte celé Máchovo jezero – včetně krásných zátok, pláží, slavných vil ve Starých Splavech nebo hradu Bezděz na obzoru.
Nejbližší přístaviště se jmenuje Pod Šroubeným:
Rybník byl založen v roce 1366 Karlem IV. v rašelinné pánvi na Robečském potoku. Okolnosti založení rybníka jsou doloženy jednak pražským kanovníkem Benešem Krabice z Vejmile, ale také kronikářem Janem z Gubenu. Rybník byl popisován jako rybník nad Hirschbergem, což je německý název pro Doksy.
Rybník napájejí dva přítoky: hlavní je Robečský potok, jenž napájí tzv. Dokeskou zátoku rybníka a Břehyňský potok vytékající z nedalekého Břehyňského rybníka napájející tzv. Břehyňskou zátoku. Odtok z rybníka se oficiálně nazývá Robečský potok, který se nakonec v Dubici, místní části České Lípy, vlévá do Ploučnice.
Hráz je vysoká 10,0 m.
Při normální hladině na kótě 266,30 m n. m. je zatopená plocha cca 312 ha.
Objem vody v nádrži je přibližně 6,782 mil. m3.
Průměrná hloubka nádrže je 2,2m.
Maximální hloubka vody je v rybniční stoce před hrází, přibližně 5,2 m.
Před rokem 1920 patřil Velký rybník k velkostatku hrabat z rodu Valdštejnů. Do 19. století také sahá tradice letních lázeňských pobytů. Ve druhém dílu dokské kroniky je jako první letní host v Doksech uveden vídeňský květinář Franz Mayer, který se tu těžce nemocný zotavoval u své sestry. Díky dopravnímu spojení (železnice do Doks vede již od roku 1866) a obchodníkům s chmelem se Doksy stávaly od osmdesátých let 19. století známé jako okouzlující kraj. Lesní cesty ale ve vrchnostenském teritoriu nebyly přístupné. Roku 1896 vyšel Ernest hrabě Valdštejn obecnímu úřadu vstříc a povolil přístup k rybníku a na následujících 12 let v něm povolil koupání. Po roce 1900 se v letovisko začaly proměňovat i Staré Splavy. Pražští lékaři začali doporučovat rodičům ozdravný pobyt dětí u Máchova jezera. Na břehu Čepelského rybníka vznikla roku 1906 lázeňská budova s různými druhy sprch a rašelinnými lázněmi.
V roce 1920 koupila obec Doksy od hraběte Adolfa z Valdštejna, který byl k prodeji nucen pozemkovou reformou, pozemky na pobřeží Velkého rybníka. Zároveň město získalo právo provozovat na rybníce koupání a plavbu loděk. Již od června 1920 zajišťoval parníček pravidelnou dopravu mezi Doksy a Starými Splavy. Do pláží investovalo město s Valdštejny půl na půl. V roce 1926 byla ustanovena lázeňská správa a podnik byl rozdělen na dva provozy, pobřežní zařízení a plavební podnik. Po roce 1928 byl Velký rybník plně otevřen rekreaci.
K založení jezera a k jeho okolí se váže řada legend:
Legenda o založení jezera
Císař Karel IV. se jednou vydal se svou družinou na lov. Dlouho prý nemohli natrefit na žádnou zvěř, až pojednou vyrazil z houští statný jelen. Prchal před lovci do kraje hlubokých lesů, mokřadů, bažin a jezírek. Tam jim zmizel z dohledu. Král byl rozmrzelý z neúspěšného lovu a rozhodl se vrátit zpět, když vtom uslyšel nádherný zpěv. Vydal se za hlasem a dojel na louku, kde spatřil prozpěvujícího si ovčáka se stádem oveček. Za ním dorazila i jeho družina, která byla po pronásledování jelena celá promáčená a plná bahna a bláta z bažin. Krále napadlo, jak by bylo příjemné, kdyby se mohli na tomto místě vykoupat. A tak nařídil, aby zde byl vybudován rybník. Tak se také později stalo. Ve vsi Staré Splavy byla rozšířena stará kamenná propusť a vedle ní navršena hráz, která zadržela vody z potoků Jordán a Doks. Hráz a kamenná výpusť tu jsou dodnes.
Legenda o Daliboru z Myšlína
Dle jedné z pověstí měl zeman Dalibor z Myšlína tak velký strach o svůj majetek, že nechal na ostrůvku rybníka vystavět malý hrádek. Tam se nechal poté lodí odvézt i se svým majetkem a zásobami. Myslel, že zde bez úhony přečká všechny problémy a bude zde v bezpečí. Jenže spolu se zásobami potravin se na ostrůvek dostala jedna malá myška. Ta ve skladu potravin vyvedla mladé. Následovalo nekontrolovatelné přemnožení, kterému nešlo zabránit. Myším padly za potravu veškeré zásoby. A tak bez zásob nemohl Dalibor na ostrově dále přebývat, neboť by zemřel hlady. Jednoho dne musel přeplavat na břeh, povolat převozníka a s hanbou se z ostrova odstěhovat. Od té doby se mu neřeklo jinak, než Dalibor z Myšína a ostrůvku „Myší“.
Na severním břehu se nachází tzv. Jarmilina skála, odkud skokem do jezera ukončila svůj život bájná Jarmila v neznámější české básni Máj od Karla Hynka Máchy. V letech 1936 – 1938 zde stál jeho pomník. Po záboru Sudet byl devastován místními henleinovci a shozen do jezera. Po vyzvednutí byl převezen do Bělé pod Bezdězem. Jarmilina skála je v současnosti nepřístupná, neboť se nachází v areálu městské pláže Staré Splavy, který má od města dlouhodobě pronajat kontroverzní podnikatel Roman Vyštějn.
Spory o název
Básník Karel Hynek Mácha zde byl šestkrát, poprvé roku 1832. Název Máchovo jezero se vžil postupně koncem 19. století právě s vyzdvižením památky na Karla Hynka Máchu mezi českou veřejností. Proti jeho používání ale protestovali jak Němci, tak zčásti i odborníci. Názvoslovná komise při Geografickém komitétu Národní rady badatelské vydala své zamítavé stanovisko v roce 1932 ve sborníku Bezděz. Přesto jej třeba Bohumil Kinský použil v roce 1931 v názvu svého turistického průvodce. Pojmenování jezera po významném básníkovi Máchovi navrhl znovu v roce 1938 turistický spolek v Doksech. Příslušná jazyková komise však návrh znovu odmítla. Místní podnikatelé zvali své zákazníky v inzerátech roku 1938 do Doks u Máchova jezera. Máchovo jezero se začalo používat oficiálně až řadu let po poválečném odsunu Němců. Revoluční národní výbor nechal v červnu 1945 vyrobit poštovní razítko s názvem Doksy u Máchova jezera. Ministerstvo vnitra v Praze však i roku 1945 odmítlo požadavek obce o úřední používání přívlastku U Máchova jezera. Až v roce 1961 byl Velký rybník a celý okolní kraj o rozloze 1813 km2 označen úředně jako Máchův.